Všichni jsme závislí!

Lidé jsou hlavně díky médiím zvyklí považovat zdravé jídlo za bez chutnou, bez vůně a bez nápadu nudnou stravu.

[text_block style=“style_1.png“ align=“left“]Do jisté míry je pochopitelné, že statný dřevorubec či horník považuje za vrchol síly a výživy krvavý pěticentimetrový steak či propečený řízek s klobásou. To, co určuje chutě na určitý druh jídla je však jen:

1) Výchova z dětství, kdy nám naši rodiče postupně vytvořili určité stravovací návyky podle toho, co sami jedli a preferovali ve své výživě. Opět zde hrají velkou roli také emoce s jídlem spojené. Tak například, kdo z vás s úsměvem na rtech a výraznou chutí na jazyku ještě nikdy ve svém dospělém životě nevzpomínal na maminčiny či babiččiny nedělní řízky s bramborovou kaší. Sešla se celá rodina, děti přiběhly z hřiště po dopoledních hrách hladové jako vlci, pomáhaly se smažením, poté všichni zasedli k rodinnému stolu a společně hodovali, vyprávěli si, odpočívali, poslouchali rozhlasovou pohádku a měli se krásně. Prožívané emoce zažívané s jídlem si sebou neseme po celý život. Jídlem a se vzpomínkami na ně si doslova uspokojujeme celodenní prožitý stres v práci, ve škole i nutnost vykonat další povinnosti jako je práce o domácnost, děti i příprava na další den. Večer jsme tak unavení a vyčerpaní, že si chceme navodit pocit radosti a pohody, který jsme zažívali v dětství a proto volíme jedno z našich oblíbených jídel, ve většině případů smažených, pečených, plných mouky, masa, mléka i vajec.

2) Druhým důvodem je závislost na potravinách, kterou lze skutečně přirovnat k závislosti na drogách. Jsem si jistá, že každý z vás už zažil ten slastný pocit, po určité době nekonzumování především bílého pečiva, kdy se opět s chutí a vášní zakousl do bílého rohlíku doplněného máslem, šunkou či sýrem. Určitě si vybavíte další řadu opojných pocitů při jezení párků v rohlíku, šunkové pizzy, grilované klobásy s křupavým chlebem, italských těstovin se sýrem a smetanou, hovězího steaku, vepřové pečínky s brambory, vanilkové zmrzliny, čokoládového dortu i nedělních maminčiných švestkových koláčů. Na takových potravinách jsme skutečně závislí.

Pšenice, kterou naleznete snad ve veškerém průmyslově vyrobeném jídle (pečivo, těstoviny, hotová jídla, knedlíky, koláče, sladkosti, cukrovinky, masné výrobky a další polotovary …), se ani náznakem nepodobá tomu, čím kdysi bývala. Za celá léta prošla řadou úprav, hybridizací, jež v ní nastolila tolik změn, které například mnohonásobně zvýšily obsah lepku. Jak píše autor knihy Život bez pšenice kardiolog Dr. William Davis, tyto změny nikdo neřešil, nikdo nezkoumal jejich vliv na lidské zdraví z dlouhodobého hlediska. Pšenice obsahuje však také opioidní peptidy, které vyvolávají právě tu slastnou touhu zakousnout se do pečiva téměř při jakémkoli jídle. Ráno ve formě rohlíku či toastu k šunce, vejci, sýru i jogurtu, na oběd k polévce či ve formě sendviče či hamburgeru a na večeři jako příloha k mastné pečeni i zeleninovému salátu. Opioidní peptidy s námi mávají jako s drogově závislými na návykových látkách. Pokud je nemáme, jsme nervózní, protivní a podráždění. Pokud je sníme, jsem uspokojení, radostní a vyrovnanější. Nemluvě o obsahu cukru v každém pečivu. Více o závislosti na pečivu, o pšeničném břichu i o tom, jak se postupně této potraviny lehce a s nadhledem zbavit najdete v mé knize: Raw food jako zážitek .

Další surovinou, na které jsme doslova závislí, je bílý cukr.
Bez sladké chuti by byl náš život nudný, unavený, byli bychom bez energie, nepodávali bychom žádné velké sportovní výkony, nedokázali bychom se dlouze soustředit na psychicky náročnou práci a nedařilo by se nám ani učit se novým dovednostem po celý náš život. Bez cukru by nám totiž chyběla “šťáva“.

Je však vhodným způsobem, jak cukr získat, konzumovat průmyslově zpracované cosi, co nemá absolutně žádnou výživovou hodnotu, co s přirozenou potravinou, darovanou matkou přírodou (ovoce, med) nelze absolutně srovnávat? A navíc co v nás způsobuje závislost, srovnatelnou s účinky morfia? Každá konzumace bílého cukru je svými účiny podobná tomu, jako byste si dali dávku morfia! Bílý cukr je absolutně všude. Každé sousto průmyslově vyrobeného cukroví, sladkostí, pečiva, hotových jídel, polotovarů, pizzy …, pěkně zamává s hladinou našeho krevního cukru. Všechny tyto letité výkyvy mohou vést k řadě nepříjemným zdravotním problémům. Nemám důvěru ani v náhražky bílého cukru dalšími druhy ať už v podobě umělých sladidel (sukralóza, maltodextrin …) nebo sice rostlinnými sladidly jako javorový sirup, agáve, kukuřičný sirup …, avšak opět již průmyslově rukou člověka a dalšími postupy zpracovaná sladidla. O tom však konkrétně v dalších článcích.

Nejjednodušší co můžete udělat, je přes letní období jíst, co nejvíce čerstvého ovoce, přebytky na zimní období zavařovat (bez cukru), sušit nebo zamrazit. Udělat si zásoby, které pak jen budete po celé chladné období postupně odebírat. Přesně tak, jak to po desítky let dělali naši předci. A i když neměli mrazáky, tak o to více zavařovali či sušili. A nelamte si hlavu s tím, že zavařené meruňky či švestky nejsou RAW. Pracuje se s teplotou okolo 80°C a ta v mnoha případech není pro většinu minerálů ani vitamínů nijak zvlášť kritická. Ano, o enzymy přijdeme, ale pokud žijeme v našem klimatickém prostředí, tak já osobně přes zimu preferuji raději zavařené, zamražené i vlastní nasušené ovoce, které je z místních zdrojů, vím, kdo je vypěstoval, jak je pěstoval, vím, že nebylo ošetřováno pesticidy či jinou chemií, před jablky ze supermarketu a to z druhého konce světa ošetřenými desítkami postřiků, jen aby celou zimu vydržela jako čerstvě utržená ze stromu. Jediné ovoce, které v zimním období nakupujeme, jsou banány, pomeranče, mandarinky a občas avokádo či kiwi. Dle prof. Hajšlové a podle jejího laboratorního měření se v takovémto ovoci s dosti tvrdou či hrubou slupkou rezidua pesticidů téměř nenacházejí. Více informací v článku Jak vyzrát nad pesticidy >>>

Abychom se posunuli dále, povíme si o závislosti na mléce a výrobcích z něj. Mléko, sýry, jogurty, sýrové pomazánky a mnohé další potraviny obsahují mimo soli, bez které většině z nás také jídlo téměř nechutná, mléčnou bílkovinu zvanou kasein. Je to látka, která má pro čerstvě narozená telátka, kůzlátka, jehňátka velký význam. Mláďata jsou na kaseinu doslova závislá a to z důvodu, aby na pastvině zůstala v blízkosti své matky (krávy, kozy, ovce) a nikam se nezatoulala. Kravské mléko však obsahuje mnohem, mnohem více kaseinu, než kozí či ovčí a samozřejmě, že i mnohonásobně více, než mléko lidské/mateřské. Malé telátko má právě díky kaseinu nabrat od narození během několika týdnů mnoho desítek kilogramů. Ovšem pro lidská mláďata je v umělé výživě této látky přespříliš a z toho důvodu je spousta malých miminek obézních a především zahleněných. Výrobci si tento problém uvědomili a začali poskytovat umělou výživu z kravského mléka s upraveným obsahem kaseinu. Ale i tak se stále domnívám, že pokud to není bezpodmínečně nutné, (maminka nemůže kojit apod.), pak by malé miminko takovéto mléko pít nemělo. A už vůbec ne tříleté dítě, které místo večeře dostane do rukou lahev sunaru. Na stránkách Margit Slimákové najdete krásné video, ve kterém zcela jasně hovoří o tom, že pokud je dítě plně kojeno minimálně celý první rok svého života, s postupnými přirozenými příkrmy, není nutné po jeho prvním roku života batoleti nasazovat žádná další pokračovací umělá mléka. Pokud to situace dovoluje, nejideálnější je děťátko kojit alespoň tři roky a pak už vůbec žádná umělá mléka nepotřebuje.
Sám Dr. Robert Morse ve své knize Zázračná detoxikace hovoří o tom, že něco kolem třetího roku života dítěte jeho tělo přirozeně ztrácí enzym, který do té doby plnil funkci štěpení a napomáhání trávení mléčné bílkoviny. Logicky se tedy domnívám, že na názorech Margit Slimákové i Dr. Morse jistě bude velký kus pravdy.

Za zmínku stojí i fakt, že žádné zvířecí mládě na světě a především ve svém přirozeném prostředí nepije mateřské mléko matky svého druhu více než určitou dobu a v dospívání či plné dospělosti se jej absolutně netkne. Každé savé zvířecí mládě pije mléko pocházející ze stejného druhu zvířete, jako je ono samo. Jen člověk je jediný tvor na planetě zemi, který pije mléko i v dospělosti a navíc od jiného živočišného druhu, než je on sám! Nepřipadá vám to poněkud zvláštní?

Téma konzumace masa, tak jako mléčných výrobků, je také velmi diskutovatelné. Jistě jste se setkali s řadou rozporuplných informací ohledně jezení živočišných produktů či nikoli. Osobně se přikláním k názoru, že je každého věc, co ve svém jídelníčku preferuje. Pokud však člověku záleží na svém zdraví a v současné chvíli se necítí v plné fyzické i psychické kondici, měl by začít postupně zařazovat určité změny, směřující ke zdravé výživě. Zdravá výživa je však pojem pro každého absolutně něco jiného vyjadřující. Proto vždy každému doporučuji, řídit se vlastní intuicí, studovat o výživových hodnotách všech známých druhů potravin a pokud mu jedna z nějakých důvodů nevyhovuje, nahradit ji jinou. Ale musíte mít informace ze všech stran. Přečíst řadu odborných článků, knih, publikací …, i když jedna vyvrátí to, co doporučuje druhá, vždy se díky vaší vrozené intuici, vlastnímu tělesnému i psychickému pocitu a díky selskému rozumu, dostanete ke způsobu stravování, které vyhovuje jen a jen vám samotným a to na základě celistvé, především průmyslově nezpracované stravy!

Grilované steaky či klobásy, připečené kůrčičky či libě vonící pečínky, díky pečení, smažení i grilování obsahují totožné toxické látky, které se nacházejí v cigaretách. Victoria Boutenko ve své knize 12 kroků k syrové stravě uvádí alarmující informace:
1g grilovaného hovězího steaku obsahuje množství toxinů jako 8 vykouřených cigaret.
100g grilovaného hovězího steaku obsahuje množství toxinů jako 800 vykouřených cigaret!
Šokující informace, nemyslíte? Jen pro uklidnění, stále v našem těle hrají velkou roli detoxikační principy trávicího ústrojí a dýchacího ústrojí, které jsou velmi rozdílné. Ale i tak stojí nad tímto popřemýšlet.

Vzpomínám si na úryvek z knihy Celek, kdy se její autor T. Colin Campbell Ph.D. snažil problém pečínek a grilovaného masa jako takového objasnit. Na veřejné prezentaci však jeden z jeho hostů reagoval: „Ale Coline, vždyť ty nám odpíráš to nejlepší a nejchutnější, co si za celý den dáme!“

Ano, jak už v tomto článku zaznělo, na vysoce tepelně a průmyslově zpracovaném jídle jsme doslova závislí a to především po celodenním stresu a psychické námaze. Když si však vše výše uvedené uvědomíme a pochopíme, proč jsou ty párky v rohlíku, či pikantní pečínky, mléčné koktejly, salámy, šunky, sýry, těstoviny, pizzy pro všechny tak přitažlivé, bude pro nás daleko jednodušší je postupně ze svých jídelníčků jeden za druhým vyřazovat a nahrazovat kvalitními celistvými, průmyslově nezpracovanými v převážné většině rostlinnými potravinami. Nečeká vás nic radikálního či nechutnajícího. Zabruste na můj blog do sekce RECEPTY a rozšiřte své jídelníčky o zdravá a skutečně přirozená jídla.

Autor článku: Eva Benek
Zdroj a inspirace článku: Osobní blog Pharm.Dr. Margit Slimákové, kniha Celek, autor T. Colin Campbell Ph.D., kniha Zázračná detoxikace, autor Dr. Robert S. Morse, kniha 12 kroků k syrové stravě, autor Victoria Boutenko, kniha Život bez pšenice, autor Dr. William Davis
[/text_block]

16th March 2018
[fb_comments style=“light“ title=“Koment%C3%A1%C5%99e“ lang=“cs_CZ“ posts_number=“5″ width=“940″ order=“social“]

Napsat komentář