Pohádky

Pro moudré maminky a tatínky …

[text_block style=“style_1.png“ align=“center“ font_size=“16″ font_style=“bold“ font_color=“%239c9495″]Milé maminky a tatínci. Zde naleznete „pohádky“, které vždy vycházejí ze skutečných životních příběhů, ale také z moudrých knih, jež mne velmi inspirovaly se těmito tématy zabývat. Jejich názvy včetně autorů najdete vždy na konci prezentovaných článků. Jen připomínám, že cílem není vyvracet zažité způsoby výchovy, které však ne vždy vedou k tomu, aby z dětí vyrostly sebevědomé a zároveň laskavé bytosti. Cílem těchto „pohádek“ je jen ukázat jiný způsob, jak přistupovat k našim dětem. Cílem je inspirovat ke změně našeho vědomí, jak být těmi nejlepšími vzory svým dětem, které si nás jako své rodiče z nějakých důvodů vybraly s veškerou důvěrou, jenž je k tomu vedla. Tyto malé bytosti se pro nás rozhodly. Buďme tedy pro ně těmi nejlepšími učiteli a zároveň je vnímejme natolik, že se sami od nich dokážeme mnohé naučit.[/text_block]
[text_block style=“style_1.png“ align=“center“ font_size=“21″ font_style=“bold“ font_color=“%239c9495″]OBECNĚ K „POHÁDKÁM“[/text_block]
[text_block style=“style_1.png“ align=“center“ font_size=“16″ font_style=“bold“ font_color=“%239c9495″]Milé maminky a tatínci. Uváděné pohádky slouží pouze k nahlédnutí do vztahů mezi rodiči a jejich dětmi. Vždy pramení ze skutečných událostí či z řad publikací odborníků, jež uvádím na konci každé pohádky. Účelem pohádek není rodičům nasazovat dračí hlavy a vinit je ze způsobů výchovy. Každá rodina má svůj specifický rytmus, své požadavky, své možnosti a způsoby, jak vést a vychovávat děti. Není vhodné ani žádoucí se za své nevhodné výchovné chování obviňovat či litovat. To, znovu opakuji, není účelem těchto příběhů. Každý rodič dělá chyby a možná i ze své vlastní výchovy v dětství se za ně podvědomě viní, neboť jsme všichni byli našimi rodiči, společností a především školou vedeni k tomu, abychom nechybovali a pokud ano, byli jsme potrestáni. Bitím, klečením v koutě či špatnou známkou. Proto si z toho vezměme poučení a své děti veďme stylem, že chybovat je lidské, ale je třeba si své omyly uvědomit a poté napravit. Ne se trestat a obviňovat bez vědomé nápravy. Pokud někdy s výchovou svých dětí chybujete, upřímně se dětem omluvte. Naučíte je to, budete jim příkladem a ony se bez studu a nepříjemných emocí pak dokáží naopak za své chyby omluvit vám či komukoli ve svém okolí (kamarádovi, spolužákovi, učitelce, partnerovi…). Věřte mi, již mnohokrát mám toto zjištění ověřeno ze své praxe.

Zároveň vás žádám. Všichni berme na vědomí, že děje způsobené dětem nevhodným chováním rodičů bez lásky, bez vlídnosti, bez limitů a hranic či s naprosto vojenskou výchovou se mohou u každého dítěte projevit různě. Každé dítě je individuální. Každé dítě má jiný práh emocionální bolesti a potřeb. Každé dítě se vyvíjí jinak. Pokud některé dítě vlivem despotického otce a stále zaneprázdněné matky často churavý, jiné dítě může být bytost natolik silná, že u ní v nízkém věku nic nepozorujete. Jedno z dětí se může absolutně uzavřít do sebe a jiné se naopak může ve společnosti chovat naprosto sebevědomě, stále na sebe upozorňovat, být s každým kamarád a tudíž možná i vyhledávat touhu po uznání a lásce v okolí mimo domov.

Dále mějme na paměti, že není v žádném případě špatné chování, když táta dokáže svého například dvanáctiletého syna rázně pokárat za nesplněné domluvené úkoly jako nakrmení zvířat či jiné povinnosti. Zároveň by však i tento otec měl umět v příslušných situacích syna povzbudit, podpořit a prožít zábavný čas třeba společnými zážitky při stopování zvěře, stavění lesních příbytků či jiných podobných aktivit.

Naopak pokud jste velmi zaneprázdněnými rodiči, kteří holt musí volit různá dětská zařízení pro děti mladší tří let, abyste vůbec dokázali finančně fungovat, a vaše děti skvěle prospívají, jsou vyrovnané, klidné, laskavé, sebevědomé…, pak jste těmi nejlepšími rodiči, neboť dokážete skloubit dohromady téměř nemožné. Milující, pečující avšak velmi časově zaneprázdněné rodiče s výchovou malých dětí, které rodičovskou péči potřebují víc, než si jen dovedeme představit.[/text_block]