Co je dnešní pšenice!

[text_block style=“style_1.png“ align=“left“ font_size=“16″]Pšenice se dnes vyskytuje snad ve všem, co běžný člověk konzumuje od rána do večera. Ať už se jedná o pečivo, sušenky, oplatky, hotová jídla, zahuštěné omáčky, polévky, knedlíky, těstoviny, obalové směsi na potraviny, cereálie, krekry, tyčinky …

Lámete si hlavu nad tím, zda je každodenní množství zkonzumovaného množství této suroviny pro lidské tělo přínosné? Nedokážete bez této “pochutiny“ vydržet ani dva dny? Cítíte nervozitu, když jste celý den nesnědli kus pečiva a naopak po jeho snězení zažíváte pocit uspokojení?

Pokud jste třeba i jednou na tyto otázky odpověděli ano, čtěte dále. Možná, tak jako já, když jsem měla problém pšenici odolávat, pochopíte, o čem ta dnešní pšenice vlastně celá je.

Hybridizační metody pšenice

 

Mezi hybridizační metody patří introgrese a „zpětné křížení“, kdy se produkt rostlinného křížení spojuje s rodiči nebo jinými odrůdami pšenice, dokonce i s jinými travinami. Valná část uměle nakřížené pšenice pěstované v dnešním světě pochází z odrůd vyvinutých v Mezinárodním středisku pro vylepšení kukuřice a pšenice (International Maize and Wheat Improvement Center – dále jen IMWIC), které sídlí na úpatí pohoří Sierra Madre Orientall východně od metropole Mexiko. IMWIC bylo založeno v roce 1943 jako výzkumný zemědělský program za účelem zajištění zemědělské soběstačnosti Mexika. Do roku 1980 tyto snahy zplodily tisíce nových odrůd pšenice a ty nejvýnosnější se mezitím ujaly na celé planetě, v zemích třetího světa i v moderních průmyslových státech včetně USA.

IMWIC řešila problémy typu takového, že když se na pšeničný klas aplikují kvanta dusičnanových hnojiv, klas na špici rostliny velmi zbytní, stane se těžkým a ohýbá stonek. Čili se mnoho rostlin zlomí a uhyne. A tak genetik Norman Borlaug, zaměstnanec IMWIC, vyvinul mimořádně výnosnou trpasličí pšenici se silnějším stonkem. Co z toho vyplývá? Rostlina na krátkém stonku dříve dozraje, což znamená kratší období pěstování a použití méně hnojiv. Díky výše uvedeného a dle profesora PhDr. Allana Fritze, jež učí na Kansaské státní univerzitě, dnes zakrslá pšenice představuje více než 99 procent celosvětové produkce pšenice.

 

Špatné šlechtění

 

Při takto horečnatém křížení, jak bylo uvedeno výše, se vědci zajímali jen o zvýšené výnosy bez ohledu na to, zda by zkoumali, navzdory dramatickým změnám v genetické struktuře pšenice i jiných plodin, nějaké bezpečnostní testy na zvířatech i lidech, jestli jsou vůbec nové genetické odrůdy zdravotně nezávadné. Jednoduše si mysleli, že když z hybridizace a šlechtění vzešly rostliny, které v zásadě zůstali “pšenicí“, budou tyto nové odrůdy naprosto neškodné. Rovněž také předpokládali, že odchylky v obsahu a struktuře lepku, ale i změny jiných enzymů a proteinů, vlastnosti, které určují náchylnost i odolnost vůči různým rostlinným chorobám, se nějak přizpůsobí lidskému organismu.

Takové předpoklady však mohou být nepodložené či dokonce mylné! Při tomto křížení se ukázalo, že 95 procent proteinů ve výsledku je stejných, ale zbylých 5 procent je zcela jedinečných, nově vzniklých a neobsahoval je z žádných prvků, které se mezi sebou křížily. A to tedy především pšeničné lepkové proteiny prodělají během hybridizace značné strukturální změny. V jednom z takových experimentů se objevilo 14 nových lepkových proteinů. Navíc dnešní odrůdy pšenice, v porovnání s těmi, které jsou staré stovky let, je zjištěno, že tyto nové odrůdy obsahují větší množství genů lepkových proteinů, které jsou úzce spjaty s celiakií.

 

Je k zamyšlení tato čísla znásobit desetitisíci hybridizací, jimiž pšenice prošla a získáte tak potenciál pro dramatické proměny v geneticky determinovaných vlastnostech, jako je struktura lepku.

Je pravdou, že farmářům se naskytla možnost zvýšit výnos na akr až desetkrát, při kratším pěstebním období a daleko jednodušší sklizně. Proč by tedy tuto pšenici měli odmítat?

 

Genetické inženýrství

 

Základem genetického inženýrství je předpoklad, že konkrétní gen můžeme vložit na to správné místo v genetické struktuře, aniž by byly narušeny genetické informace pro tvorbu jiných charakteristik. V prvních desetiletích takovýchto zásahů nebyly prováděny žádné bezpečností testy  na zvířatech, protože panoval názor, že tyto postupy se neliší od “neškodného“ křížení.

Nátlak veřejnosti však zapříčinil jednání kontrolních orgánů FDA (americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv), aby vyžadoval testy, které předcházejí před uvedením geneticky upraveného produktu na trh. Pokusná zvířata, kterým byly podávány sojové boby, které jsou geneticky vyšlechtěné tak, aby zemědělec mohl jakkoli stříkat herbicidem Roundup a nepoškodil úrodu, měla po jejich konzumaci změny v játrech, ve slinivce, střevním traktu a varlatech, v porovnání se zvířaty, která dostávala běžné sojové boby.

Hlasité projevy veřejnosti pak zajistili, aby mezinárodní zemědělská komunita sestavila směrnice pro kontrolu globálního obchodu s potravinami. Vznikl tedy Codex Alimentarius z roku 2003, což bylo výsledkem společného snažení dvou orgánu OSN a to FAO (Organizace pro potraviny a zemědělství a WHO (Světové zdravotnické organizace). Na svých stránkách definuje bezpečnostní pravidla, jaké testy a co přesně se má měřit u nově geneticky modifikovaných rostlin.

 

V EU je dovoz geneticky upravených plodin zakázán?!

 

Ano to je v současné době pravda, ale podívejme se na výše zmíněné ještě z jiného pohledu. Povyk, který se na veřejnosti spustil kvůli zavádění geneticky modifikovaným potravinám, se měl objevit už daleko o několik let dříve, kdy zemědělci a genetici prováděli desetitisíce experimentů s hybridizací, s čím souvisí také změny pšeničných proteinů, které zrakem, chutí ani čichem neodhalíme.

Tento hybridizační program stále pokračuje a zásobuje lidstvo “syntetickou“ pšenicí, kterou najdeme téměř ve všech běžně lidmi konzumujících potravinách: jakýkoli chléb – bílý, celozrnný, pšeničný, sedmizrnný, žitný, černý, italský, francouzský, bagety, pity, kaiserky, dalamánky, koblihy, rohlíky, preclíky, tyčinky, krekry, dietní chleby, ale také těstoviny, nudle, špagety, kuskus včetně všech sladkých sušenek, tyčinek, křupek, cerálií …..

 

Ve všech těchto produktech najdete pšenici upravenou hybridizací.

 

Změny ve struktuře pšenice, které potenciálně mohou mít na lidský organismus neblahý vliv, jsou výsledkem hybridizačních pokusů, které předcházely genetické modifikaci. Za posledních padesát let se do potravinové sítě dostaly tisíce odrůd pšenice, aniž by se někdo obtěžoval provést jediný bezpečnostní test!

 

Moderní pšenice se změněnými stovkami jejich původních genetických vlastností se dostala do světové potravinové sítě, aniž by se kdokoli zajímal, zda je vhodná a bezpečná pro lidskou spotřebu.

 

Hybridizační experimenty totiž nevyžadují dokumentaci o zkouškách na zvířatech či lidech. Není tedy možné určit, kdy a za jakých podmínek mohou hybridy umocňovat škodlivý účinek na lidský organismus.

 

Ještě si myslíte, že se nás jako členy EU problém geneticky modifikovaných či hybridizací upravených potravin netýká?

 

Pšenice = uměle vyvinutá tráva

 

Genetické odchylky, které vznikly tisícovkami lidí, jež prováděli hybridizaci, zapříčinily obrovské změny v původním složení, vzhledu i vlastnostech původní pšenice vytvořené přírodou. Čímž vyvstává otázka, zda výše uváděné je či není skutečným důvodem, proč ze svých jídelníčků vyřadit veškerou pšenici – uměle vyvinutou trávu, kterou nám potravinářský průmysl každý den skrze televizní, rozhlasová i tisková média servíruje přímo na talíř!

 

Zdroj článku: Kniha: Život bez pšenice, autor: William Davis, MD, preventivní kardiolog, propaguje život bez pšenice, čímž významně přispívá k prevenci i k úplnému odstranění srdečních chorob.[/text_block]

8th May 2018
[fb_comments style=“light“ title=“Koment%C3%A1%C5%99e“ lang=“cs_CZ“ posts_number=“10″ width=“940″ order=“social“]

Napsat komentář